Vloni Žamberk s přehledem v okresním hokejovém přeboru vyhrál. Druhé Králíky na něho ztrácely osm bodů. Více než dvě desetiletí se v brance objevuje RENÉ TOMAN, pro kterého hokej není jen pouhým koníčkem. Stejně jako všichni jeho spoluhráči mu věnuje mnoho času a před i v průběhu sezony ukrajuje hodiny jen pro tento sport.

V prvním utkání vás po devíti letech porazily Dlouhoňovice 8:5, co se stalo, že se vám nepodařilo završit desetiletí neporazitelnosti, od tohoto „souseda“?
Odpovím trochu zeširoka. Máme odlišnou přípravu než naši soupeři. Ostatní vyjeli na led už v září a stihli i čtyři přátelská utkání. V Žamberku volíme jiný přístup, než jezdit trénovat tři měsíce jedenkrát týdně, raději trénujeme jeden měsíc třikrát týdně. Bohužel se nám nepodařilo odehrát ani jedno přátelské utkání ve kterém bychom vyladili neduhy, které jsou se začátkem soutěže spojené. Myslím, že na to jsme doplatili právě v úvodním utkání s Dlouhoňovicemi. Začátek utkání nám utekl, špatná střídání, nedůraz ve vlastním brankovišti. Soupeř se dostával až příliš snadno k dorážkám – ani můj výkon nebyl přesvědčivý. Ve třetí třetině už jsme to byli zase my, ale finiš jsme nedotáhli do konce. Tohle utkání ale muselo svým průběhem nadchnout každého.

V posledním utkání, které jste odehráli, vás porazilo družstvo, které na vítěze nikdo netipoval, Ústí nad Orlicí. Čím to? Podcenili jste soupeře, nebo jste se dopustili mnoha chyb a Ústí vás prostě přehrálo?
V tomto utkání jsem měl volno, trenér chtěl právě s ohledem na soupeře dát příležitost jinému brankáři. Jirka Řízek se nakonec ukázal být jedinou oporou mužstva. Podal znamenitý výkon. Zbytek mužstva ale tento duel nezvládl dobře. Žamberecký fanoušek je zvyklý vidět bojovnost, tempo, nasazení, pohlednou kombinaci a přesné zakončení. Nic z toho ale na ledě vidět nemohl.

Po čtyřech zápasech jste na druhém místě. Zatím vás porazily již zmiňované Dlouhoňovice a Ústí nad Orlicí. Jaká panuje v týmu nálada?
Trochu rozpačitá, prohry nás zaskočily, nejsme zvyklí prohrávat. Ale nemám strach, že by nás to nějak hlouběji poznamenalo. Máme velmi silné a kompaktní mužstvo. Vezměte Dlouhoňovicím Macháčka, Lanškrounu Langra, Tisové Nováka, Králíkám Kalianka a uvidíte, co to s jejich mužstvy udělá. Vezměte Žamberku kohokoliv a nestane nic, každý je u nás nahraditelný. Každý kromě trenéra je prostě nejlepší a tady si výpadek nedokážu představit.

Na první Dlouhoňovice po čtyřech kolech ztrácíte 5 bodů, jaké jsou tedy plány do dalších zápasů?
V těchto čtyřech kolech jsme ztratili více bodů než za celou loňskou sezonu. Neměli jsme ale jenom ztráty, odehráli jsme i dvě výborná utkání s kvalitními soupeři a předními konkurenty na celkové vítězství. Sezona je dlouhá skoro šest měsíců a spolu s přípravou ještě o dva měsíce delší. Je těžké udržet motivaci a morálku v mužstvu po celou tu dlouhou dobu. Několikrát jsme dokázali, že to umíme. Netvrdím, že soutěž vyhrajeme, ale plánujeme to. Postavení v tabulce se ještě bude měnit.

Jak dlouho za Žamberk hrajete?
Začal jsem ve 14 letech a momentálně chytám svou 23. sezonu. Pouze jeden ročník jsem strávil hostováním v Lanškrouně.

Byl jste vždy jen v bráně, nebo jste si vyzkoušel i jiné pozice?
Zpočátku jsem měl i choutky střílet góly, ale neuměl jsem vůbec bruslit, takže jsem rychle poznal, kde je moje místo. A ani v brance to se mnou nebylo lehké. Začínal jsem pozdě a jako samoukovi mi všechno trvalo déle, nebylo kde čerpat zkušenosti. Můj současný trenér mi ale hodně pomohl. Lední hokej tedy hraji výhradně v brankovišti. Když se ale najde volná chvíle, rád si zahraji inline hokej. Je to mnohem méně rizikový sport.

Koho považujete za největšího soupeře v soutěži?
Možná by si někdo mohl myslet, že Dlouhoňovice. Dokáží se na nás vždycky silně nabudit a návštěvnost těchto utkání je úplně mimo okresní měřítka, ale spíš než největší je to pro mě nejméně příjemný soupeř. Příchodem trenéra Hrčky se ale jejich herní projev postupně kultivuje a své aktuální postavení v tabulce si určitě zaslouží. Kdybychom neměli titul vyhrát my, přál bych ho právě hráčům a fanouškům Dlouhoňovic. Největším soupeřem, kterého zároveň velmi respektuji, je pro mě mužstvo Tisové. Stabilně hrají pohledný kombinační hokej, výborně bruslí, umí hrát tvrdě a přitom slušně. Na vzájemné soupeření se vždycky těším.

Kolikrát týdně trénujete?
Hokej pro nás není jenom koníčkem, bereme ho vážně a hodně mu dáváme a právě proto se poslední roky pohybujeme na špici. Tréninková zátěž se různí od jednotlivých fází sezóny. V letní přípravě se scházíme dvakrát týdně, měsíc a půl před začátkem sezóny soutěže trénujeme třikrát týdně a od prosince už jenom dvakrát týdně. Fyzická připravenost nám pomáhá přehrávat soupeře. Stačí se podívat na statistiky třetích třetin, ze kterých je patrné, kdy soupeřům došly síly.

Hrajete na několika ledových plochách, v Litomyšli, Chocni, České Třebové a Lanškrouně, máte některý ze stadionů oblíbený?
V Litomyšli měli vždycky velmi kvalitní led a uměli nabrousit brusle jako málokde, ale teď už nejezdíme tak daleko. Nejpěknější stadion a nejlépe připravený led mají určitě v České Třebové, ale nejtěsnější vazby mám v Lanškrouně. Vstřícné vedení, vynikající zázemí a hlavně hezké vzpomínky - vyhráli jsme tu oba své tituly. V brzké době ale bude změna a mým nejoblíbenějším zimním stadionem bude ten domácí, žamberecký.

V Králíkách se hraje na přírodním ledu, je to pro vás velký rozdíl?
Kvalita ledu se nedá porovnat, stříká se studenou vodou a vrstvy se nikdy zcela nepropojí, odrazy puku jsou nevyzpytatelné, osvětlení se rozptyluje do okolní tmy a o povětrnostních vlivech nemluvě. Pamatuji se, že jsme se převlékali v sokolovně na sále a s bruslemi v ruce potom utíkali na kluziště, kde jsme se na střídačce dovystrojili. Dnes je situace úplně jiná. Udělali obrovský kus práce a stadion se změnil k nepoznání, pořídila se rolba. Přesto nejsem ani trochu rád, když se jede hrát na přírodní led do Králík nebo do Dlouhoňovic. Přátelské utkání určitě ano, přijdou lidi a tzv. Winter Classic má dnes punc výjimečnosti. Ale pokud musíte poskytnout soupeři výhodu domácího prostředí - v situaci, kdy o úspěchu nebo neúspěchu v sezoně rozhodne právě výsledek takovéhoto utkání - tak to se mi rozhodně nechce. Navíc je to výhoda jednostranná, kterou nám soupeř nemůže oplatit.

Má Žamberk mnoho fanoušků nebo na utkání chodí jen skalní milovníci hokeje?
Ještě tak před čtyřmi lety se na hokej chodilo dívat jenom několik nadšenců, ale potom se začaly dít věci. Bubny, chorály, transparenty… to všechno udělalo z hokeje představení, ze kterého šel mráz po zádech. Při takovém povzbuzování se člověk vydá na maximum. Když se hraje derby, atmosféra je ohlušující a návštěvnost se počítá ve stovkách. Ale i na ta méně atraktivní utkání jezdí kolem 50 diváků. Výstavba vlastního zimního stadionu návštěvnost určitě jenom podpoří.

V sobotu se utkáte s nováčkem soutěže, kterým je Lanškroun B,. Proběhne nějaká speciální příprava a na co si budete u tohoto soupeře dávat největší pozor?
S valnou většinou z nich se znám osobně ze svého působení v Lanškrouně. Základ týmu je složený z bývalých hráčů krajské soutěže. Stabilně se připravují s A týmem, jsou dobří bruslaři s herním přehledem. Za zmínku určitě stojí dovednosti a útočná síla Davida Langra. Jejich výsledky jsou ale pro mě trochu zklamáním. My se budeme muset soustředit především sami na sebe, abychom nezopakovali sobotní bídu a navázali na své výkony s Tisovou a Králíky. V každém případě očekávám kvalitní hokejovou podívanou.