Zdroj: Orlický deník

Na přírodním ledě je jiná atmosféra...

Dlouhoňovice - Bydlí v Libchavách, ale od roku 1995 nastupuje na led v dresu svých rodných Dlouhoňovic.

Čtyři roky je kapitánem týmu, na svém kontě má přes dvě stovky zápasů a rovné tři stovky gólů, na dresu má číslo 24. Řeč není o nikom jiném, než o útočníkovi JAROSLAVU MACHÁČKOVI.

více...

V prvním utkání, které jste letos odehráli jste po devíti letech porazili Žamberk, co v devíti neúspěšných letech chybělo?
Někdy to bylo štěstí, někdy jsme hráli až moc odevzdaně nebo jsme moc chtěli. V některých letech chybělo především to štěstí.

Po třech zápasech jste na prvním místě. Zatím se nenašel žádný přemožitel, jaká panuje v týmu nálada?
Nálada je určitě výborná, když se daří, tak je to skvělé. Uvidím ale, jaká bude po dalších zápasech, co to s námi udělá.

Zatím se vám opravdu daří, jaké jsou vaše plány pro sezonu?
Trenér říká, že by bylo skvělé, kdybychom byli do třetího místa, zatím to vypadá dobře, ale uvidíme.

Vloni jste byli čtvrtí, na bednu chyběl kousek, co nevyšlo?
Vloni nám utekl začátek, ztráceli jsme body. Vyhráli jsme jen v prvním utkání, pak se nedařilo a když k nám přišel trenér Hrčka, tak se to změnilo, pak už to šlo.

Za Dlouhoňovice hrajete od roku 1995, kterou z odehraných sezon považujete za nejlepší?
Určitě to byla ta loňská. Když jsem začal hrát, tak jsme skončili druzí, to s námi ale ještě hráli kluci, kteří hráli za Choceň, to bylo v době ještě než založili „béčko“ Chocně. Ti tu hru tvořili, ale jinak byla ta loňská z mého pohledu nejlepší.

Koho považujete za největšího soupeře v soutěži?
Mančafty jsou vyrovnané a každý může s každým vyhrát i prohrát. Největším soupeřem nám je ale asi Žamberk, Králíky, Lanškroun, Tisová bude také silná. Uvidíme, kdo nás nejvíc potrápí.

Kolikrát týdně trénujete?
Většinou se scházíme jednou týdně, buď ve čtvrtek, nebo v pátek, podle toho jak se sežene led. Pár lidí z týmu studuje, takže nejsou přes týden doma, tak se snažíme jim tréninky přizpůsobit.

Hrajete na několika ledových plochách, v Litomyšli, Chocni, České Třebové a Lanškrouně, máte některý ze stadionů oblíbený?
Letos se nám velmi daří v Lanškrouně, ale jinak je to asi jedno.

V Králíkách se hraje na přírodním ledu, je to pro vás velký rozdíl?
Na zimáku je to lepší, je tam střecha, dá se říci, že podmínky jsou pokaždé skoro stejné. Je pravda, že na přírodním ledu je jiná atmosféra a většinou přijde i více lidí. Několikrát za rok se to dá vydržet.

Narazil jste na diváky, mají Dlouhoňovice mnoho fanoušků, nebo na utkání chodí jen skalní milovníci hokeje?
Poslední tři roky nás diváci velmi podporují. Jezdí autobusem na zápasy. Většinou je autobus plný. Mají s sebou bubny a týmové šály, takže to jde. Určitě nás velmi podporují, ale na ledě si jich nemohu moc všímat, protože se musím soustředit na co nejlepší výkon.

Dlouhoňovice dříve hrály také v krajské lize, nechtěli byste, pokud by byl dostatek financí, zabrousit opět na krajský led?
Hráli jsme přátelské zápasy s týmy z druhé krajské ligy a myslím si, že je velmi znát výkonností skok, takže tam bychom se asi hodně trápili.

Zítra se utkáte s Řetovou, která je na druhém místě a ztrácí na vás tři body, proběhla nějaká speciální příprava?
Jako v každém zápase budeme chtít hrát tu naši hru, snad se nám to povede a především budeme chtít vyhrát.