| 11 faktorů, které nás dovedly za titulem |
|
|
(tp) 1. Realizační tým Všichni členové vítězného týmu po většinu roku poctivě pracovali a plnili si svoji práci. Jestli je ale někdo v týmu, kdo tomu nedával 100 % své energie, ale 150 %, tak je to právě náš realizační tým. Je třeba jim vyseknout velkou poklonu, protože jaký výsledkový i herní pokrok s týmem udělali, je skvělé. Když před čtyřmi lety po katastrofální sezóně, ve které jsme skončili předposlední jen díky lepšímu skóre před Nekoří, vstupoval na lavičku týmu Martin Šolc, prorokoval, že do čtyř let porazíme Žamberk. To se splnilo, ale kdyby tehdy někdo řekl, že do čtyř let vyhrajeme celý přebor, všichni by se asi smáli. Obrovskou zásluhu na tom má právě naše lavička ve složení Juraj Hrčka, Miroslav Keprta a Jaroslav Macháček st. 2. Tým a týmový duch Jedním z nejdůležitějších faktorů byl rovněž soudržný tým a pevný týmový duch, o jehož vytvoření a neustálé prohlubování se realizační tým zasazoval po celou sezónu. Být schopni obětovat se jeden pro druhého, být rádi spolu a chtít se znovu scházet a společně prožívat úspěchy i neúspěchy, radosti i zklamání. To je právě na sportu to nejkrásnější. Pravidlo jeden za všechny a všichni za jednoho bylo klíčové na cestě za titulem. 3. Střelec Asi každý trenér by chtěl mít ve svém kádru hráče, na kterého se může téměř jistě spolehnout, že v každém zápase vstřelí alespoň jednu branku, v ideálním případě vstřelí hattrick. My jsme ve svém týmu měli Jardu Macháčka, skvělého a spolehlivého střelce, který se v letošní sezóně prostřílel do neuvěřitelné formy. Najdou se v soutěži určitě hráči s tvrdší střelou, rychlejší, techničtější, ale lepší střelec po okresních kluzištích určitě nebruslí. 4. Široký kádr Náš kádr čítá nejvíce jmen na soupisce ze všech týmů hrajících přebor. Někdo by mohl namítnout, že kvantita se zároveň nerovná kvalita, ale v sezóně plné na zranění bylo určitě obrovskou výhodou, že trenéři měli k dispozici vždy 3 útoky a téměř vždy 3 obranné dvojice. I když ne všichni hráči jsou vytěžováni, jak by si sami představovali, pro týmový úspěch to byl důležitý faktor v cestě za titulem. 5. Fanoušci Vítězství v soutěži patří především našim skvělým fanouškům. Asi málokterý tým z nižších soutěží v republice se může pochlubit, že na jeho zápasy v sezóně přicestoval vždy autobus fanoušků. To, co letos předvedl Fanclub Vidle, je opravdu nevídané a úctyhodné. Ještě jednou velké díky! 6. Vítězství ve vyrovnaných zápasech Většinu zápasů, které měly vyrovnaný průběh, jsme byli schopni dotáhnout do vítězného konce, což nám právě v předešlých sezónách velmi chybělo. Tím jsme získali důležité body do tabulky, které nám nakonec zajistily s předstihem titul. 7. Vyrovnaná brankářská dvojice Trenéři měli k dispozici po celou sezónu dva gólmany, kdy při výběru, kdo bude chytat, se nemuseli obávat oslabení mužstva. Nakonec si zkušený Martin Lakota a mladičký Ondra Šolc rozdělili zápasové vytížení téměř rovným dílem. O něco lepší statistiky měl Martin Lakota, ale ani Ondra Šolc se za svoji první sezónu v kategorii dospělých nemá vůbec za co stydět, oba odchytali výbornou sezónu. 8. Hlad po úspěchu V současném kádru nebyl žádný vítěz okresního přeboru a pouze Jarda Macháček měl stříbrnou medaili ze sezóny 1995-96. Od té doby naše mužstvo nikdy na stupně vítězů nedosáhlo, což hnalo celý tým za úspěchem. Zkušení hráči jako Martin Lakota, Jarda Macháček, Tomáš Šilar, Tomáš Zouhar a kluci Šegitovi čekali na takový úspěch mnoho sezón. Naopak mladíčci Ondra Šolc a Míra Keprta ml. vyhráli soutěž hned ve svém prvním „dospěláckém“ ročníku. 9. Vítězství v derby Když jsme poprvé viděli rozlosování ročníku a zjistili, že hned v prvním kole nastoupíme v derby proti Žamberku, nikdo z týmu moc radostí neskákal. Ovšem následná vysoká výhra 8:5 ukončila dlouholeté čekání na další skalp sousedního rivala. Tím z hráčů spadla psychická tíha z posledních let, kdy bylo k vítězství mnohokrát velmi blízko, ale nakonec nám vždy uniklo. S trochou nadsázky se dalo říct, že hlavní cíl sezóny byl splněn. Do následujících utkání jsme vstupovali psychicky povzbuzeni, držela se nás vítězná šňůra z konce předešlého ročníku, která vytvořila důležitou základnu bodů do dalších kol. 10. Domácí výprask s Králíkami Po osmi zápasové vítězné šňůře jsme museli skousnout hořkou prohru na domácím ledě. Dostali jsme doslova výprask od Králík, kterým sice spadlo do branky co se dalo, ale naší špatnou hrou jsme jim to velmi usnadnili. Tato prohra nás hodila krutě na zem. Všichni si uvědomili, že bez poctivého přístupu ke každému zápasu, ke každému souboji na ledě, bez plnění pokynů lavičky, nemůžeme uspět. Všechno zlé je pro něco dobré, a proto i tato vysoká porážka nás svým způsobem posunula vpřed. 11. Předseda oddílu Možná si to ne všichni uvědomují, ale nebýt dlouholetého předsedy klubu Vladimíra Podhájeckého, tak k letošnímu úspěchu s jistotou vůbec nedošlo. Byl to právě Láďa Podhájecký, který v letech, kdy byl zánik našeho klubu doslova na spadnutí, táhl téměř vše na svých bedrech a nenechal hokej v Dlouhoňovicích nikdy padnout ani v dobách nejtěžších. Od roku 1987, kdy je nepřetržitě předsedou klubu, obětoval našemu hokeji spoustu času, starostí a nervů. (tp) |
